Putování s velrybou Varvarou

Mládě plejtvákovce šedého má 3,5 – 5 metrů, rodí se po 13 měsíční březosti a vypije naráz až 200 litrů mléka. Nevěděli jste? Ještěže máte nás. Naše velká skupina mořských biologů z LÍPY byla o jarních prázdninách svědky narození malé velrybky Varvary a vyrazila na dvacetdvatisícpětset kilometrů dlouhé putování z teplé pobřežní oblasti Baja California k Arktidě, kterou jsme museli zvládnout za pět dní. Rozdělili jsme se na tři lodě a vyrazili jsme na cestu. Ihned po vyplutí jsme se vrhli do práce a ozdobili si trička a vyrobili velrybí nezbytnosti z keramiky. Prošli jsme se, zařádili jsme si na hřištích a zahráli si oblíbené běhací hry. V poledním klidu jsme si přečetli kousek Varvařiny knížky, poslechli si zpěv velryb a pustili si ukázku, jak vlastně funguje dýchací otvor kytovců. Vystřídali nad keramikou a tričky, abychom měli všichni hotovo a pak jsme se pustili do skupinových úkolů. Pak už jsme se uložili do svých kajut zvědaví, kam nás následování naší velryby zavede další den…

A to víte, že zpěv keporkaka se nese až tisíc kilometrů? Naši malí mořští biologové ano.
Druhý den putování jsme se s nimi vydali na náročnou expedici. O dobrodružnosti této výpravy svědčí fakt, že jsme vyjížděli v počtu 21 dětí a 4 dospělí, ale do LÍPY zpátky dorazilo už jen 8 dětí a 2 dospělí. Naštěstí jsme je cestou ‘ztráceli’ do těch správných rukou, takže jsme se zase sešli v plném počtu 🙂 Na expedici nás čekala spousta vědeckých pokusů – všechno nám pod rukama šumělo, bublalo, tálo, měnilo barvu, pěnilo, sublimovalo a kouřilo. Všechny experimenty jsme si mohli na vlastní kůži vyzkoušet a osahat. Po svačince jsme vyrazili zkoumat expozice VIDA centra. Vedoucí expedice nám nechali volnou ruku v tom, kterým směrem průzkum povedeme, tak jsme se rychle vydali za tím, co nás nejvíce zajímalo. Poté jsme se vydali na science show, jejíž téma bylo Mistr zvuku. A tak jsme zvuk nejen slyšeli, ale i viděli, měřili, cítili, vydávali, ale také jsme ho přesouvali pod vodu, stali jsme se částicemi, které nesou zvuk a zobrazovali jsme si zvuk plameny.
K obědu jsme si ve vodách Pacifiku ulovili sekanou a pokračovali jsme v 3D kině filmem Oceány. Pak jsme ještě chvíli řádili v expozici a vyrazili jsme zpátky. Byl to skvělý den. Ale i náročný, někteří prvňáčci si zdřímli v autobuse, někteří v LÍPĚ 🙂 Kam asi Varvara plula dál?

Víte, že plejtvákovec spí ve vodě svisle a stačí mu pouze několikaminutový spánek? Pokud jste nevěděli, tak teď už víte 🙂 Středeční den jsme odstartovali povídáním v kroužku, posunem Varvary na mapě a zpíváním táborové písničky. Pak jsme se vrhli na kreativní činnost – ozdobili jsme si sádrové odlitky hvězdic, mušlí a škeblí a namalovali jsme křídový obraz světa pod hladinou. Veledíla jsme si vystavili a šli jsme připravit svačinku. Potom už byl čas na naše vlastní pokusy. Některé byly podobné, jako jsme viděli ve Vidě, některé jsme ještě neviděli. Po pokusech jsme se vypravili na nejoblíbenější táborový oběd – buchtičky s krémem 🙂 Po hyperglykemickém kómatu jsme procházkou dorazili zpátky do LÍPY, kde jsme si u příběhu naší velrybky Varvary odpočívali. Pak jsme si zahráli hry, dali jsme do keramické pece vypálit naše výrobky a zahráli jsme si Městečko Palermo. Sbírali jsme síly na následující den. V plánu byl totiž ponor mezi velryby…Víte, že i velryby (stejně jako lidé) mohou trpět dekompresní nemocí, pokud se z velké hloubky vynoří příliš rychle? Čtvrteční den byl nejdůležitější naší expedice – čekalo nás potápění k velrybám. Po přesunu na lokalitu jsme se posilnili a vrhli jsme se do modrých mokrých hlubin. Skákali jsme, plavali, potápěli jsme se, lovili ze dna kroužky, házeli si míči a tak všelijak jsme se ve vodě vyřádili. K vidění byl i vorvaň (v hnědorůžových plavkách:) Skoro stejně dlouhou dobu jako ve vodě jsme následně strávili fénováním mokrých vlasů 🙂 Po cestě na zámek, obědě, cestě do LÍPY a poobědovém klidu jsme si pustili zajímavou animaci, ve které jsme se scrolováním posouvali do stále větší hloubky a dozvídali se, co kde žije. Klesli jsme až na samé dno – tedy Challenger Deep v Mariánském příkopu. Nakonec jsme si vyrobili Jonáše v břiše velryby.
A už se blížil konec našeho putování – vody Aljašky.

A to jste věděli, že tanec velryb připomíná waltz? Únava vrcholila – ani ne tak u dětí, jako u vedoucích 🙂 Ráno jsme se hned vrhli do díla – čekalo nás spousta práce v keramické dílně s doděláním našich veledíl z keramiky. Museli jsme obrousit ostré hrany, polít burelem, ozdobit glazurami a některé kousky i doladit skleněnými úlomky. Druhým velkým úkolem byla výroba akvárek pro naše nové mazlíčky řasokoule. Dno skleněných dóz jsme vysypali kamínky, umístili jeden solitérní větší kámen a naplnili vodou. Pak už bylo připraveno pro řasokouli. Někteří jí rovnou vymysleli jméno. Po svačině přišel čas na poslední infookýnko, nahrávky z velrybího života a vyrazili jsme na nejdůležitější cestu naší velrybí výpravy – na cestu za pokladem. Modré fáborky nás vedli všude kolem vody. U potoka, u rybníka, v bývalé čističce, u jezírka v terapeutické zahradě i u fontánky na zámeckém nádvoří nás čekali úkoly, které po dešti a za větru nebylo jednoduché splnit. Jako vždy jsme museli prokázat naše znalosti, dokázat, že jsme bedlivě poslouchali a že jsme mrštní, silní a hraví. Na konci (zase u vody – u umyvadla:) na nás čekal vytoužený poklad!
Po obědě jsme relaxovali u konce Varvařina příběhu, u filmu o potápění a u městečka Palerma.

Byl to zase skvělý týden a my jsme moc rádi, že jste se na to báječné putování s velrybou Varvarou vydali s námi…

Mimochodem – malá Varvara je od tábora novým členem týmu LÍPY a bydlí u nás v akváriu 🙂