Jak je možné, že něco, na co se tak dlouho těšíme a co tak dlouho připravujeme, pak uteče jako voda? Jarní příměstský tábor je za námi. Bylo to krásných a zábavou nabitých pět dní.
S dětmi jsme se seznámili s tučňákem Lipánkem, který se vydal na cesty a zabloudil až k severnímu pólu. Chtěli jsme mu pomoci dostat se zpátky na jižní pól, tak jsme za různé aktivity, soutěže a kreativní činnosti sbírali kry, pomocí kterých jsme se ho pokusili dostat domů. Celý týden jsme se kromě našeho centra pohybovali v krásném prostředí sokolnického zámku a dvakrát jsme si tábor ozvláštnili výletem. V úterý do planetária na Kraví hoře na pohádku Lucie – tajemství padajících hvězd (volné pokračování příběhu Polaris, který jsme viděli na letním příměstském táboře) a ve čtvrtek zabruslit si na kluziště v Újezdě (všechny děti byly na bruslích moc šikovné).
Každý den jsme hráli tématické hry, vyráběli jsme (z keramiky, sněžítka, malovali jsme ledem, vyrývali pískový obraz…), povídali si o biomech, kterými jsme s Lipánkem cestovali, sledovali přírodovědný dokument Davida Attenborougha, soutěžili, získávali kry a dobře se bavili.
V pátek jsme naše úsilí zakončili cestou za pokladem, kde jsme si ověřili všechny získané znalosti a dovednosti (například tučňáčí chůzi v hejnu nebo ukládání vajec pralesniček do tůněk). Na konci cesty jsme dostali odměny.
Pět dní uteklo jako voda a nám teď nezbývá, než se těšit na letní tábory a vrhnout se do jejich příprav.