Fantastická zvířata a kde je najít poprvé

Londýnské nakladatelství Ministerstva kouzel vyslalo do New Yorku kouzelníky Mloky Scamandery, známé ochránce čarovných zvířat, aby napsali knihu Fantastická zvířata a kde je najít. V přístavišti je přivítala bystrozorka KOKUSY slečna Porpentina Goldsteinová. Slečna Ještěrka Scamanderová se ale při honbě za uprchlým hrabákem srazila v bance s nečarem Jacobem Kowalskim, který zrovna odcházel po neúspěšné žádosti o půjčku na otevření pekařství. Bohužel si vyměnili kufry a zatímco Ještěrka odcházela s kufrem plným sladkých koblih pana Kowalského, nicnetušící Jacob otevřel kouzelný Ještěrčin kufr, ve kterém se ukrývá celá soukromá zoo čarodějných zvířat. Osmi tajemným stvořením se povedlo z kufru utéct. Ještěrce, Jacobovi a Tině nezbývalo nic jiného, než se za pomoci 22 Mloků Scamanderů pokusit zvířata pochytat. Po tom, co jsme posvačili vynikající koblihy, nakoupili jsme si v kouzelnickém obchodě hůlky, hábity a klobouky a po stopách z poztrácených mincí se nám povedlo vystopovat hrabáka. Toho se nám nepodařilo vyfotit, jak rychle běhal. Omráčili jsme ho několika bombami hnojůvkami a bezpečně odchytili do kufru. Pak jsme si oddychli u schovky, honu na lišky a her. Po obědě a poledním klidu jsme si šli ozdobit hábity, začít s rukopisem Fantastických zvířat a také jsme se pokusili nalákat ochočeného kůroleza Větvíka stvořením jeho kopie z chlupatého drátku. To se povedlo a už je zpátky v kufru. Ve zbylém čase jsme si ještě hráli a přetahovali se lanem. 

V úterý se skupinka Mloků Scamanderů přesunula do Záchranné stanice hromových ptáků v Rajhradě, kde byl zahlédnut Ještěrčin thunderbird Frank. Velmi napjatě jsme poslouchali připravený program a pak jsme se vydali na obhlídku stanice. Kromě všemožných dravců jsme viděli také čápy, veverky a srnce. Následovalo přezkoušení, jestli víme, jak se chovat při nalezení zvířat. Za odměnu jsme si všichni pohladili trpělivou sovu pálenou – vždyť co by byli kouzelníci bez sov? Po svačině a přesunu zpět na zámek se nám při hře na ptáčníky podařilo hromového ptáka chytit a vrátit do kufru Ještěrky Scamanderové. Po poledním klidu jsme si rozbalili balík, který nám přišel, složit … a hned vyzkoušet. Také jsme si zablbli s aktivizačními pracovnicemi z domova a rozesmáli seniory. Potom jsme si políčili na třaskavce, který má sice špatný zrak, ale vynikající čich. Jen podle vůně jsme hledali svého partnera do páru. Bylo to hodně těžké, ale zvládli jsme to a na vůni jsme nalákali třaskavce do kufru. Pak jsme si vyrobili soví záložky do knihy, rozdělali oheň a opekli si špekoně ke svačině.

Ve středu přišel čas chytit polovida – kouzelné zvíře, které se v obavě o svůj život dokáže stát neviditelným. Proto byl jeho odchyt velmi náročný. Bez zraku jsme podstoupili zkoušku hmatu a paměti. A protože jsme ji všichni úspěšně absolvovali, stali jsme se kvalifikovanými čaroději, kteří dokážou polovida spatřit. Během svačiny jsme zjistili, že se nám ztratilo zlaté okamií vejce. Podle zlatých skořápek jsme ale brzy pochopili, že se okamie z vejce vylíhla a uletěla. Po stopě ze zlatých úlomků skořápky jsme brzy vypátrali její úkryt. Usídlila se v trámoví střechy nad altánem. A protože je choranaptyxická (mění svou velikost v závislosti na prostoru), byla obrovská a nebezpečná. Podařilo se nám ji nalákat na mrtvého zlatohlávka v pozorovací nádobě. Okamie do ní okamžitě skočila a výrazně se zmenšila. Hned jsme ji v ní zavřeli a zbylou návnadu v podobě žížal a myší jsme snědli sami. Zahráli jsme si na schovávanou, prošli se v parku, po obědě a poledním klidu jsme v terapeutické zahradě pokračovali v psaní knihy Fantastická zvířata a kde je najít. Také jsme si vyráběli okamií vejce a přívěšky na klíče se jménem.

Jedno ze zvířat se zatoulalo až do Újezda na farmu Koně Újezd. Nemeškali jsme a ve čtvrtek hned ráno jsme vyrazili za ním. Hned jak jsme dorazili na farmu, vrhla se k nám ostatní zvířata. Koně, kozy, ovce, oslové, kočky a králíčci. Vypadalo to, že se s námi chtějí mazlit, ale my jsme věděli svoje. Chtěli nás rozptýlit, aby se hipogryf Sharp mohl schovat. Společně s paní šafářkou Hagridou Veleckou jsme ho ale našli, zkrotili a postupně jsme se na něm všichni svezli. Po svačince a dlouhé procházce jsme se osvěžili zmrzlinou a vyrazili jsme zpátky do zámku. Po poledním klidu jsme si chtěli zahrát famfrpál, ale horko nás přesvědčilo spíš místo košťat vytáhnout bazének. Pracovali jsme na svých knihách, dodělávali náramky a přívěšky, chodili na chůdách a hráli hry.

V pátek ráno nám přišly dopisy z Číny. Čistě náhodou jsme u sebe měli šifrovací tabulku, s jejíž pomocí jsme všechny tři dopisy vyluštili. Byla to ale náročná práce, protože nás u toho napadl nebezpečný kočkovitý hřivoun. Dopisy tedy překládali jen ti starší a mladší hřivouna košťaty odháněli. Podle pokynů z dopisu jsme se přesunuli do čínské čtvrti, kde jsme si vyrobili chrastítka k navnazení hřivouna. S jejich pomocí jsme ho nalákali do kufru. Zatímco jsme obědvali, utekl nám z kufru znovu hrabák. Naštěstí z kapsičky trousil mince, podle kterých jsme ho stopovali. Cestou jsme museli zdolat několik úkolů a zodpovědět několik otázek. Byli jsme úspěšní, tak jsme nakonec hrabáka vystopovali za vrátnicí, kde seděl na truhlici s pokladem. Ten jsme mu odebrali a odchytili ho. Všech osm zvířat už má Ještěrka Scamanderová bezpečně zpátky v kufru. Mlokové Scamanderové dopsali svůj rukopis knihy Fantastická zvířata a kde je najít poprvě a Tina Goldsteinová je vyprovodila na loď do Anglie. Jacob Kowalski si za zlaté skořápky z okamiího vejce otevřel své vysněné pekařsví.

A všichni žili šťastně až do smrti. Konec.

Nebo ne? … 😏