Fantastická zvířata a kde je najít podruhé

Jacqueline Kowalská je na cestě do banky se vzorkem svých vynikajících koblih. Ještěrka Scamanderová hledá Porpentinu Goldsteinovou, která ji má dobrovodit do KOKUSY. Jacqueline ani Ještěrka nedávají pozor na cestu, srazí se a oběma vypadnou z rukou kufry. Jacqueline nedopatřením sebere Ještěrčin kufr.

OBRAZ 18
[Ext. ulice před bankou]
JACQUELINE (nervózně) – Zdravím. Co vás sem přivedlo?
JEŠTĚRKA (hledá Tinu, odpovídá nepozorně) – To, co vás.
JACQUELINE – Chcete půjčku a otevřít si pekárnu?
JEŠTĚRKA (roztržitě) – Ano.
JACQUELINE – To je ale náhoda! No, tak ať zvítězí ten lepší.

OBRAZ 19
[Int. Banka]
Jacqueline se pokouší otevřít kufr, ve kterém má vzorky koblih, ten sebou podivně mele.
JACQUELINE – Moje koblihy jsou vážně nejlepší, počkejte, až ochutnáte. Určitě mi tu půjčku na pekárnu schválíte!
Konečně se jí podaří kufr otevřít a z něj vystřelí hrabák, malý černý chlupatý kříženec krtka a ptakopyska podivného, po něm neviditelná bytost. Kancelář banky se mocně roztřese a popraská a potom exploduje, jak mimo obraz uniknou z kufru další zvířata.

OBRAZ 20
[Int. Ústředí KOKUSY]
Ještěrka s Tinou a ostatními bystrozory obkrouží, aby se podívali na Ještěrčina zvířata. Ještěrka dramaticky odklopí víko kufru a jeho obsah ji doslova šokuje.
Záběr na obsah kufru – je plný zákusků…

OBRAZ 37
[Ext. Altán]
Stopa z mincí zavedla Ještěrku, Tinu a nečarku Jacqueline s bystrozory až za park do altánku.
Záběr na hrabáka, který sedí na lavici s tlustým bříškem. Kapsičku na bříšku má napěchovanou mincemi a stále si tam cpe další, co mu tlapky stačí. Na krku se mu houpe Ještěrčin řetízek s přívěškem ve tvaru srdce.
TINA (šeptem) – Připravte se, pozor… (zakřičí) Teď!
Skupina bystrozorů vrhne na hrabáka bomby hnojůvky, které mu zabrání utéct. Jacqueline hrabáka chytí.
JEŠTĚRKA (láskyplně) – Pojď sem, ty lumpíku. Půjdeš zpátky do kufru.

OBRAZ 75
[Int. Tinin byt]
Ještěrka – Větvík je kůrolez, je hrozně plachý. Ale má rád společnost jiných kůrolezů. Ti tu ale nežijí. Musíme improvizovat.
TINA – Mám tu zelené chlupaté drátky a nějaké lístky. Můžeme ho zkusit vyrobit.
JACQUELINE – Ukaž. Na tohle nemusím kouzlit, abych to zvládla.

OBRAZ 76
[Int. Tinin byt]
Všichni společně ukládají roztomilého kůroleza Větvíka do kufru.
JEŠTĚRKA – Ještě šest zbývá…

OBRAZ 84
[Int. paluba vznášedla]
Skupina bystrozorů se společně s Ještěrkou, Tinou a Jacqueline přesouvají kontinentálním letem vznášedlem do Záchranné stanice hromových ptáků, odkud mají hlášen výskyt nového thunderbirda. Ještěrka má podezření, že by se mohlo jednat o toho, který uprchl z jejího kufru.
JACQUELINE – Já jsem kdysi pracovala jako vznášedlová letuška, když dovolíte, ráda se toho opět ujmu. Tedy nouzové východy jsou tady a tady. Ovšem nedoporučuji vystupovat za letu. Tady mezi sedadly se vidíte světelné pásky, abyste nezakopli. Své hábity si můžete odložit sem nad hlavu a pod sedadly najdete papírové pytlíky.
JEŠTĚRKA – Na co pytlíky?

OBRAZ 98
[Ext. zahrada záchranné stanice hromových ptáků]
Ve víru pírek se náhle zjeví uhrančivé nádherné, ale taky děsivé stvoření. Na místě se vznáší nad skupinou bystrozorů, kteří v úleku ucouvli, a mocně máchá svými mohutnými křídly. Ještěrka se pod něj postaví a prohlíží si ho s nelíčenou něhou a pýchou.
JEŠTĚRKA – Frankie…
Vymění si pohled plný porozumění. Ještěrka jednou rukou obejme krk mohutného ptáka a Frankie se k ní přitiskne zobákem – ti dvě se k sobě láskyplně přitulí.
Shromážděná skupina je sleduje s posvátnou úctou.
JEŠTĚRKA – Pojď domů, Frankie.
Otevře kufr. Hromový pták se za zvuku hromů vrhne směrem do něj a peří se mu zlatě třpytí. Jakmile zmizí v kufru, jehož víko Ještěrka okamžitě zaklapne, rozplynou se poslední bouřková mračna a vysvitne slunce.
Tina a Jacqueline si obdivně prohlíží ostatní hromové ptáky, kteří jsou buď příliš staří nebo zranění a žijí v záchranné stanici.

OBRAZ 101
[Int. Výstupní vznášedlová hala]
TINA – Přiletěla sova z KOKUSY. Třaskavce viděli nějací nečarové v zoo.
JACQUELINE – Třaskavec? To nezní moc bezpečně…
Ještěrka vytáhne z kufru ochrannou přilbu a podá ji Jacqueline.
JACQUELINE (vystrašeně) – Proč si to na sebe mám brát?
JEŠTĚRKA – Protože když na lidskou lebku zapůsobí obrovská síla, může prasknout.
Ještěrka se rozběhne. K smrti vystrašená skupina bystrozorů se žene za ní.

OBRAZ 102
[Ext. Central park – zoo – večer]
Celá skupina přiběhne k poloprázdné zoo, jejíž vnější zdi na několika místech cosi rozbořilo. U vchodu se válí velká hromada suti. Zpoza cihlové budovy zaburácí ohlušující zaryčení.
JEŠTĚRKA – Podle mě strach znamená trpět dvakrát…
Náhle se objeví mohutné korpulentní stvoření podobné hrochovi, jemuž roste z čela ohromný roh. Tře se výběh vyděšeného hrocha, který je pětkrát menší.
JEŠTĚRKA – Je to samec a je v říji. Chce se pářit.
Vytáhne lahvičky s jakýmisi tekutinami.
JEŠTĚRKA (vyděšeně) – Slepil se mi štítek s označením. Nepoznám, kde je traskavčí pižmo.
TINA – Počkej, vím, jak na to!
Rozdá lahvičky bystrozorům, kteří je okamžitě začnou očichávat a porovnávat s pachem třaskavce.
JACQUELINE (roztřeseně) – J-já mám asi tu pravou…
JEŠTĚRKA – Honem, sem s ní!
JACQUELINE – Já…
TINA – Co je?!
JACQUELINE – Omylem jsem ji vylila na sebe, třásly se mi ruce.
V tom už třaskavec zbystří, protože cítí pach traskavčího pižma.
JEŠTĚRKA – Utíkej!
Jacqueline se rozběhne, ale to už třaskavec vyrazil jejím směrem. Jacqueline zakopne a skutálí se po strmém svahu na mokrou kluzkou dlažbu. Třaskavec se řítí za ní a po dlažbě uklouzne. Ještěrka se taky přižene z kopce a skočí na klouzavý povrch. Předvede atletický skluz s otevřeným kufrem – třaskavec už je od Jacqueline pouhých několik palců, když ho kufr spolkne.
JEŠTĚRKA – Dobrá práce, slečno Kowalská!
JACQUELINE – Říkej mi Jacqueline.

OBRAZ 112
[Ext. Obchodní dům]
Celek na obchodní dům. Výlohy má plné krásně oblečených figurín. Jacqueline se přiblíží k výkladní skříni a zírá na kabelku, která zdánlivě sama od sebe sjede figuríně z ramene. Ještěrka a Tina si za ní pospíší a dívají se, jak se kabelka vznáší ve vzduchu a pak levituje do obchodu.

OBRAZ 113
[Int. Obchodní dům]
Vidíme, jak kabelka levituje hlavní uličkou a provázejí ji tiché hrčivé zvuky. Skupina bystrozorů se kvapně krade obchodním domem a nakonec se všichni schovají za velkou plastovou výstavku. Sledují očima levitující kabelku.
JEŠTĚRKA (šeptem) – Polovidi jsou v zásadě mírumilovní, ale v obraně mohou i pěkně hryznout.
Konečně se polovid objeví – je to zvířátko se stříbrnými chlupy podobné orangutanovi, se zvědavým, vrásčitým obličejem – a šplhá se na regál, aby dosáhl na cukrovinky.
JEŠTĚRKA – Vynasnažte se nebýt předvídatelní.
JACQUELINE a TINA (unisono) – Cože?
JEŠTĚRKA – Jeho zrak pracuje s pravděpodobností, takže odhadne předvídatelnou budoucnost.
Plíží se za polovidem

OBRAZ 116
[Int. Ústředí KOKUSY]
Bystrozoři se radí, jak nejlépe postupovat při odchytu dalších fantastických zvířat.
Jacqueline a Tina se radují, že po dlouhém a nevyzpytatelném honu je polovid konečně bezpečně v kufru.
Ještěrka si všimne zlatých střepů na zemi.
JEŠTĚRKA (znepokojeně) – Kde je to zlaté vejce?
Nikdo nic neví.
JEŠTĚRKA (zděšeně) – Ale ne…
TINA – Co to bylo?
JACQUELINE – Co se děje?
JEŠTĚRKA – To bylo okamií vejce.
TINA – Okamií co?
JACQUELINE – Jaké vejce?

OBRAZ 124
[Int. Kostel druhých salemistů]
V dáli zazní tlumený vřískot. Všichni opatrně stoupají na půdu kostela. Světlo z venku náhle padne na šupiny obrovského tvora, který se ukrývá v trámoví. Záběr na strop. Ze stínů se vynoří hlava okamie – vypadá sice stejně jako malí, modří, hadům podobní ptáčci z kufru, ale tahle okamie je obrovská a stočená ve smyčkách, které vyplňují celý střešní prostor půdy.
JEŠTĚRKA – Okamie jsou choranaptyxické Zvětšují se… v závislosti… na prostoru.
Okamie spatří Ještěrku a natáhne k ní krk. Ještěrka k ní jemně natáhne ruku.
JEŠTĚRKA – Máma je tu.
Okamie se střemhlav vrhne dolů a srazí Tinu na záda.
JEŠTĚRKA – Švába! A konvičku!
Jacqueline polkne a hodí švába, kterého právě chytila směrem k Ješterce. Vidíme, jak hmyz plachtí vzduchem, okamie se znovu rozvine a vlní se okolo místnosti. Ještěrka běží s konvíčkou v napřažené ruce a skáče přes překážky v podobě okamiích smyček. Dopadne na kolena a hozený šváb jí přistane přímo v konvičce. Ještěrka skluzem pošle konvičku k okamií hlavě. Okamie se vzepně a rychle se přitom smršťuje a pak střemhlav zamíří do kinvičky. Ještěrka vyrazí kupředu a připlácne na konvičku víko. Společně se všemi zhluboka vydechnou.
JEŠTĚRKA – Choranaptyxické. Podle prostoru se i zmenšují.

[Int. Tinin byt]
Tina přináší na tácu hrnky s kávou.
JEŠTĚRKA – Mrzí mě, že musíme měnit plány, ale v tomto počasí Sharpa prostě nechytíme. Je bláto, schoval se dobře někde do hustého lesa.
JACQUELINE – Kdo nám tedy zbývá?
Ještěrka se zasmuší. Tina si ji podíezíravě prohlédne.
TINA – Bude to nebezpečné?
JEŠTĚRKA – Ano. Je to to nejnebezpečnější zvíře, které v kufru bylo.
JACQUELINE – Nebezpečnější než traskavec a okamie?
JEŠTĚRKA (smutně pokývne hlavou) – Ano.
TINA – Co je to?
JEŠTĚRKA – Kočkovitý hřivoun. Je to vlastně obrovská kočka, ale umí se rozběsnit a to pak zničí, na co přijde.
JACQUELINE – Jak moc obrovská?
JEŠTĚRKA – Hodně. Asi jako menší slon.
TINA – Jak ho chytíme.
Ještěrka dlouho neodpovídá. Přechází po bytě, až se nakonec zastaví u okna, ze kterého ostražitě vyhlíží.
JEŠTĚRKA (velmi potichu) – Já nevím. Je to vzácný exemplář, dostal jsem ho, když byl mládě. Ve volné přírodě nikdy nikdo hřivouna nechytil. Ale myslím, že je blízko.
Záběr na vyděšené obličeje Tiny a Jacqueline.

OBRAZ 142
[Int. Vetešnictví s kouzelnickými potřebami]
Bystrozoři si s nevalným zájmem prohlíží vystavenou veteš a marně hledají cokoli, co by jim napovědělo, jak odchytit hřivouna. Už několikrát ho slyšeli strašně a táhle řvát. Zdá se, jako by se schválně pohyboval v blízkosti Ještěrky, ale zároveň si udržoval odstup. Jacqueline si skepticky prohlíží zaprášené křišťálové koule. V jedné vidí Tinu vzhůru nohama, nicméně se nejedná o žádné vidění, ale Tina stojí přímo za koulí. Přišourá se malý starý číňan, kterému vetešnictví patří.
VETEŠNÍK – Meihao. Když mi řeknete, co tady všichni hledáte, můžu vám snadno říct, jestli to mám a kde to najdete.
TINA – My vlastně nevíme.
VETEŠNÍK (protočí panenky) – U Merlinových vousů, to zas bude kšeft!
Jacqueline k němu přistoupí.
JACQUELINE (polohlasně) – No tak schválně! Co tady máte na hřivouna?
VETEŠNÍK – Na hřivouna? Vy chcete chytat hřivouna?
Posměšně si odfkne a pomalým stařeckým krokem odchází pryč.
TINA – Tohle nemá cenu. Pojďme pryč.
Všichni zamíří ke dveřím, když si Jacqueline všimne, že se starý číňan vrací a v ruce nese svazek ztrouchnivělých pergamenů.

OBRAZ 143
[Ext. Před vetešnictvím]
Bystrozoři v jednom velkém hloučku zkoumají pergameny pokryté nesrozumitelnými čínskými znaky.
JEŠTĚRKA (znepokojeně) – Jak zjistíme, co je tam napsáno?
Nikoho nenapadá, jak čínštinu rozluštit.
TINA – Něco mě napadlo!
Z maličké kabelky zavěšené na svém předloktí po dlouhém přehrabování vytáhne velikou knihu.
JACQUELINE (zmateně) – Jak se-
TINA (přeruší ji) – Zmenšovací kouzlo.
JEŠTĚRKA – Co je to za knihu?
TINA – Učebnice čínské medicíny a jiných praktických znalostí staré Číny od Cho Changové.

OBRAZ 144
[Int. Kavárna naproti vetešnictví]
Bystrozoři se ve skupinkách podle abecední tabulky z Tininy knihy snaží překládat z pergamenů. Jsou sotva v polovině, když je vyruší hlasitý ryk a do kavárny náhle vtrhne obrovské zvíře. Vypadá částečně jako kočka, částečně jako čínský drak a hustá lví hříva mu jiskří. Všichni se strašně vyděsí. Někteří bystrozorové okamžitě vyskočí a s pomocí hůlek a patronova zaklínadla se snaží hřivouna zahnat. Po chvilce se to podaří, ale kavárna je řáděním hřivouna v troskách.
JEŠTĚRKA – Co je na tom pergamenu?
TINA (předčítá z jedno pergamenu) – Hřivouna naláká hluk.
JACQUELINE (čte z dalšího pergamenu) – Vyrobte si hrkátko.
BYSTROZOŘI (překládají poslední znak a čtou) – Jděte do čínské čtvrti.
Všichni se rozběhnou.

OBRAZ 150
[Ext. Ulice v čínské čtvrti]
Tina s Jacqueline usilovně hrkají s chrastítkem a snaží se společně se všemi bystrozory upoutat hřivounovu pozornost. To se podaří velmi rychle a obrovské zvíře vyrazí směrem k nim. Jakmile je velmi blízko, Tina zdálky hodí svoje hrkátko směrem k Ještěrce. Ta okamžitě otevře kufr a nastaví ho chrastítku. Vzápětí do kufru plavně skočí s posledním zajiskřením hřívy i zběsilá šelma.
JEŠTĚRKA – Zbývá poslední.

OBRAZ 157
[Ext. Cesta k farmě]
Skupina bystrozorů se blíží k farmě. Dostali zprávu od chovatelů hipogryfů, že se k jejich stádu připojil nový kus. Ještěrka podle popisu poznala svého hipogryfa Sharpa.

OBRAZ 158
[Ext. Farma]
Ještěrka cestou vysvětluje Tině, Jacqueline a bystrozorům, jakým způsobem se mají k hipogryfovi přiblížit.
JEŠTĚRKA – Je to cnostné a vznešené zvíře. Přistupujte k němu s úctou a vyčkejte, až se rozhodne, jestli si jeho pozornost zasloužíte.
Blíží se ke dvěma hipogryfům. Jeden z nich je Ještěrčin hipogryf Sharp, okamžitě ho poznává. Hned všem předvedne, jak se chovat. Přistoupí k dvojici a uctivě se ukloní. Místní hipogryf se bez váhání ukloní a zahrabe kopytem. Tím projevil Ještěrce svoji náklonnost. Sharp ho následuje a ukloní se Ještěrce také.
JEŠTĚRKA – Skvěle.
Uvolní místo bystrozorům. Ti se hipogryfům také pokloní. Pak přijde na řadu Tina a nakonec Jacqueline. Bílý hipogryf se opět bez nejmenšího zaváhání ukloní. Ale hipogryf Sharp chvilku váhá. Nakonec potřese hlavou a pomalu skloní svou hlavu k zemi.
TINA – Co to znamená?
JEŠTĚRKA – Uznává nás. Můžeme se na něm proletět. A půjde s námi.
JACQUELINE – Jak to proletět?
JEŠTĚRKA – Je to hipogryf – napůl orel, napůl kůň.

OBRAZ 159
[Ext. Výběh farmy]
Bystrozoři se jeden po druhém proletí na hipogryfech. Ten bílý se jmenuje Lambáda a je velmi přátelská. Kromě hipogryfů si na farmě mohou bystrozoři prohlédnout také jiná fantastická zvířata podobná oslům, ovcím, kozám, slepicím, kočkám, králíkům, morčatům… Hipogryf Sharp byl poslední zvíře, které z Ještěrčina kufru uteklo. Do limitu, který skupině dala prezidentka KOKUSY madam Picqueryová na nalezení všech zvířat, zbývají ještě tři hodiny.

OBRAZ 163
[Int. Ústředí KOKUSY]
Ještěrka, Tina, Jacquelina a bystrozoři uvolněně přichází do jednací síně, Na jeden ze stolů pokládají kufr a přistoupí k madam Picqueryové, aby podali hlášení. Záběr na malé tlapičky, které vykouknou z kufru.
Přístí záběr už je na mizející černé zvířátko, které za sebou trousí mince za kapsičky na bříšku.
Po nějaké chvíli se vrací Ještěrka ke kufru.
JEŠTĚRKA (znepokojeně) – Já se obávám, že máme malý problém.
TINA – Co se děje?
JEŠTĚRKA – Myslím, že hrabák znovu utekl.
Všichni se rozběhnou po stopě z mincí.

OBRAZ 164
[Int. Chodby KOKUSY]
Bystrozoři probíhají chodbami KOKUSY a sbírají mince, které na cestě zůstávají po hrabákovi. Ten jim tentokrát pronásledování ztížil několika překážkami a zkouškami. Některé z úkolů souvisejí se zvířaty, které v průběhu týdne bystrozoři hledali a chytali do kufru. Musí tedy prokázat, co se o nich naučili. Naštěstí všechny zkoušky zvládli a prošli nástrahami až ke krátkému vzkazu, který je napsán známou čínskou šifrou. Tu snadno vyluští a vydají se tam, kam je poslala.
Nakonec najdou hrabáka v jedné místnosti na malém pokladu 🙂