Bohové Olympu

OLYMP

Zeus (s bleskem): 
„Děkuji ti, Herme, že jsi přivedl tyto pozemšťany! Lidé i bohové mi říkají Zeus, jsem jejich otcem, pánem nebe i země. Vládnu hromem a bleskem, sesílám déšť, sníh i krupobití, ale dávám světu i vlídné vánky a zářivé dni. Jsem pánem lidských osudů, chráním domovy, rodiny a státy.“

Hera: 
„Jmenuji se Hera, jsem bohyně a ochránkyně mateřství, především jsem však Diovou manželkou. Můj muž je nejmocnější z bohů, nejen lidé, ale i bohové se jej bojí. Ve svém paláci má dvě nádoby, v jedné dary zlé a v druhé dary dobré. Každému po právu z nich přiděluje.“

Apollon (s lyrou):
„Moje jméno je Apolón“

Artemis (s lukem): 
„A já jsem Artemis.“

Apollon:
„Jsme děti bohyně Léto a Dia.“

Artemis: 
„Apollón je bohem slunečního světla a často pobývá mezi lidmi. S sebou nosí tuto skvostnou lyru, na kterou umí tak kouzelně hrát. Je ochráncem básníků a hudebníků. Doprovází ho múzy-bohyně umění. Je jich devět a lidé si jich váží, neboť jim mohou být vděčni za krásu svých výtvorů.“

Apollon: 
„Sestřička Artemis, panenská bohyně lesů a lovu, ráda pobývá v lesnatých horách a loví zvěř.“

Thetis: 
„Jmenuji se Thetis, jsem bohyně vod a moří, jezer i řek. Mám já svého syna nejmilejšího Achilla. Když byl ještě malé nemluvně, za patu držíce jsem ho do kouzelné studánky ponořila a on se tak stal nesmrtelným.“

Poseidon (s trojzubcem): 
„Manželko, nemluv již o našem synovi a podej mi můj zlatý trojzubec, symbol mé moci nade všemi moři a oceány. Lidé na Atice mě rozhněvali, sešlu na ně bouři, neboť jak vládne Zeus lidem na souši, tak jim vládnu já Poseidon na moři.“

Persefone (zahalena do černé látky): 
„Jmenuji se Persefona, jsem manželkou vládce podsvětí Háda.

Deméter (s košem hojnosti): 
„Jsem bohyně Deméter, dcera Kronova. Zeus, Poseidon a Hádes jsou mými bratry. Umím zúrodnit půdu, ovlivňuji růst a zrání plodů Země. Především však tolik potřebného obilí. Z vděčnosti za návrat mé milované dcery Persefony z podsvětí jsem obilný klas darovala též králi eleuzénskému Tripbolemovi, aby ho pěstoval a poučil lid o jeho přednostech. Prošel celou Zemi a všechen lid naučil pracovat na polích a šlechtit obilí.“

Dionýsos (s tácem vína): 
„Jsem Dionýsos-bůh vína a dobrého pití…

Afrodite: 
„Nemluv již víc, Dionýsi, buď usmířen. Jmenuji se Afrodite a jsem bohyní lásky a krásy. Říká se, že jsem nejpůvabnější ze všech antických bohyň. Doprovází mě Touha a Éros. Lidé mě milují a já miluji je.“

Hermes (s okřídlenými sandálemi): 
„A já jsem Hermes. Jsem synem Dia a nymfy Mail. Jsem okřídlený posel bohů, ochránce hlasatelů, bůh všemožných vynálezů, ale i veškerého chytráctví, tedy i zlodějů a podvodníků, průvodce pocestných a zemřelých do podsvětí.“

Deméter : 
„Nyní přistupte blíž, zavěsím vám na krk amulet, který vám umožní vstup do řeckého života. Opatrujte ji, protože vám umožní též návrat.“

TRÓJA

V Malé Asii, v krajině nedaleko Hellespontu.

Paris sedával uprostřed stáda, hrával na píšťalu a dával pozor, aby se mu ovce nezatoulaly. Jednou právě pozvedal píšťalu k ústům před Paridem objevily tři bohyně. Paris při pohledu na bohyně úžasem oněmněl.

Hera: 
„Paride, rozsuď náš spor. Přeme se o zlaté jablko, má je dostat ta nejkrásnější z nás. Dobře si nás prohlédni a pověz, které z nás jablko patří. Dáš-li jablko mě, staneš se vládcem nad celou Asii, budeš nejmocnějším panovníkem na celém světě!“

Athena:
„Když dostanu jablko já, budeš nejslavnějším vojevůdcem všech dob. Vyhraješ každou válku a nepřátelská města ti budou sama otvírat brány ze strachu před tebou a tvým vojskem.“

Afrodite:
„Dáš-li jablko mě, slibuji ti ženu tak krásnou, že krásnější neviděl svět.“

Paris na okamžik zaváhal a pak podal zlaté jablko bohyni Afrodite. Tím si rozhněval bohyni Heru…

Později se Paris přihlásil do turnaje v Tróji. Vedl si tak dobře, že v zápase porazil i své bratry, i nejstatečnějšího z nich, Hektora. Král Priamos dal vítěze zavolat k sobě.

Priamos:
„Odkud přicházíš?“

Paris:
„To je na dlouhé vyprávění…“
…a Paris ochotně vyprávěl králi své osudy a král poznal, že cizí mladík je jeho syn.

Bohyně Afrodite na Parida nezapomněla. Zjevila se brzy a pravila:

Afrodite
„Jdu Paride splnit svůj slib. Tohle je Helena, nejkrásnější žena světa.“

Paris podnícen bohyní začal stavět pevnou loď. Marně se snažili král i královna, sourozenci i věštci odvrátit Parida od jeho úmyslu.

Priamos:
„Paride, synu, nejezdi pro Helenu! Věštba praví, že tím přineseš zkázu celému městu!“

Paris
„Musím otče, je to můj osud.“

Konečně se kýl lodi dotkl vln a loď s napjatou plachtou letěla po vlnách jako okřídlená.

Protože Odysseus v úterý neobětoval Poseidonovi svou tatranku, seslal na něj bůh moří svým trojzubcem bouři. Tak Odysseus a celá jeho družina cestoval celé dopoledne. Statečně se utkávali s vodním živlem, zdolávali nepřízeň moře na svých veslicích, šlapadlech a v zorbingových koulích…

Ale ani odpoledne nebylo vyhráno. Po poledním klidu a úlitbě bohům ve formě výroby náramků a broží jsme přistáli na ostrově Kikonů. Bohužel jim Odysseova družina neuváženě ukradla krabici Kinder Buena a Kikoni je napadli a házeli po nich kamení. Další zastávkou byl ostrov, na kterém žijí Kyklopové. Jeden z nich, Polyfémos, družinu přepadl a tak se stateční válečníci museli ubránit střelbou z luku.
Po doplutí na Ithaku nás přivítala Penelope piknikem s chlebem, olivovým olejem, řeckým sýrem a olivami.

Počasí i únava rozhodli, že středa bude relaxační den. Po ranním infookénku jsme se pustili do výroby lyry a připravili jsme si materiál na zítřejší výrobu amfor. Po svačince jsme vyrazili do terapeutické zahrady, kde jsme po týmech hledali kartičky, které nám měly napovědět kam půjdeme a co tam budeme dělat. Když jsme všechny (vlastně ne všechny – jednu nenávratně odfoukl vítr) našli a složili jsme je do jednoho obrázku, zjistli jsme, že máme jít do altánu u potoka a postavit město Théby.
Každá skupinka si postavila pevnost a pak si týmy Herkulů, Perseů a Achillů navzájem pokoušela krást kartičky, zajmout zajatce a vyjednávat. V průběhu hry se ukázalo, že zajatci dokázali významně změnit rozložení sil.
K obědu jsme dostali do uzlíčku povidlové buchty honzovky.

Po poledním klidu jsme vyráběli náramky, klíčenky a zdobili si Pandořiny skříňky. Vytáhli jsme venkovní aktivity – chůdy, kuličky, gumičky na přeskakování a lukostřelbu.

HÉRAKLOVY ZKOUŠKY

1. Pozemské strasti

a) Bažina k hydře
b) Usekání hlav hydry

Hydra žila v doupěti a řádila v hluboké bažině. Byla příšerná – hadí tělo a devět hadích hlav, z nichž jedna byla nesmrtelná. Její jed dokázal zabít prakticky cokoliv i při nepatrné dávce. Jako pomocníka měla obrovského kraba, a tak i Héraklés si vzal pomocníka, syna svého přítele, Ioláa. Bohyně Athéna přivedla Hérakla k doupěti a radila střílet na příšeru hořící šípy. Tak donutil Hydru vylézt. Pak se ji pokoušel chytit, roztloukal jí hlavy kyjem, ale z každé rozbité vyrostly dvě nové. Na pomoc Hydře přilezl z bažiny obrovský krab, který štípal do nohou. Héraklés povolal na pomoc Ioláa, ten zapálil od jedné strany les, upaloval Hydře hlavy a poté už nové nerostly. Pak usekl Héraklés i nesmrtelnou hlavu, zahrabal ji pod velký kámen a ještě si v jedu i namočil hroty šípů, které později způsobovaly smrtelná zranění. Eurystheus odmítl uznat splnění úkolu, protože Ioláos podával louče.

c) Stopování laně

Těch laní bylo pět, byly rychlé, měly mosazná kopýtka a zlaté paroží. Přitom laním řeckých jelenů paroží neroste, jen samcům. Kdysi bohyně Artemis čtyři z nich sama odchytila a zapřáhla je do svého vozu. Poslední volná laň z Keryneii prý pustošila pole.
Héraklés chtěl laň chytit, aniž by použil násilí nebo ji poranil. Stopoval ji neúnavně po celý rok, prošel daleké kraje. Nakonec ji dostihl celou vyčerpanou, vystřelil na ni šíp, kterým jí probodl čistě obě přední nohy. Pak teprve ji chytil a nesl ji na ramenou až do Mykén. Bohyni Artemis se omluvil a vinu za lov laně shodil na Eurysthea, jehož úmyslem bylo poštvat bohyni proti Héraklovi.

d) Odnesení laně ke králi

2. Héraklova akademie

a) Krocení býka

Divoký býk byl dar boha moří Poseidóna krétskému králi Mínóovi, ovšem s podmínkou, že Mínós ho musí bohu obětovat. Mínós obětoval jiného býka a Poseidón za trest seslal na býka zuřivost, při níž býk pobíhal po ostrově a všechno ničil. Héraklés ho holýma rukama chytil a v dlouhém zápase zkrotil tak, že ho mohl přivést do Mykén. Eurystheus býka nejprve věnoval Héře, pak ho pustil na svobodu. Když býk později pustošil krajinu až v okolí Athén, zabil ho Théseus.

b) Měření síly s Héraklem

c) Zkouška houževnatosti

d) Získání pásu od amazonek

Dcera krále Eurysthea zatoužila po zlatém pásu, který bůh Áres daroval královně Amazonek Hippolytě. Byl to tedy devátý Héraklův úkol. Vzal s sebou oddíl věrných přátel, což se hodilo, protože cestou v zemi krále Lyka zaútočili na království divocí Bebrykové a Héraklés je porazil. Za to mu byl Lykos vděčný a Héraklés si získal takovou slávu, že královna Hippolyta mu vyšla vstříc a chtěla mu dobrovolně svůj pás věnovat. Jenže Héřiny intriky rozšířily pomluvu, že Héraklés chce královnu zabít. Amazonky uvěřily, napadly Héraklovu skupinu, došlo k boji a v něm mnoho Amazonek přišlo o život, mnoho padlo do zajetí. Mezi nimi také Antiopa, kterou si vzal později za ženu Théseus. Královnin pás odevzdal Héraklés králi Eurystheovi a ten jej údajně věnoval chrámu bohyně Héry v Argu.

3. Podsvětí

Posledním úkolem bylo přivést strašného psa Kerbera z podsvětí. Jelikož Héraklés bez zaváhání přijal i tento úkol, získal si náklonnost a úctu bohů a hlavně jejich pomoc, zejména boha Herma a bohyně Athény. Nikdy předtím se nikdo živý z podsvětí nevrátil. Bůh Hermés Hérakla dovedl k tajnému vchodu do podsvětí v blízkosti propasti Tainaru a tam se ho ujala Athéna a rychle procházeli krajinou stínů. Převozník zemřelých Charón, vyděšený podmračeným obrovským návštěvníkem, ho rychle převezl přes řeku Styx (byl prý za tuto výjimku bohem podsvětí Hádem rok spoutaný v okovech). Na druhém břehu stíny mrtvých zmizely, jenom Gorgona, Medúza a Meleagros zůstali poblíž, ale neublížili. Na další cestě u brány Tartaru našel Héraklés své přátele Thésea a Peirithoa přilepené na krutých křeslech. Thésea odtrhl a osvobodil, druhý tam však musel zůstat navěky. Ještě se Héraklés dostal do sporu s pastýřem Hádových stád, až musela zakročit královna podsvětí Persefona. Potom už byl přijat samotným Hádem, a když požádal o vydání Kerbera, Hádés si vymínil, že to musí zvládnout bez kyje a šípů. A tak Héraklés uchopil Kerbera za hrdlo s třemi hlavami – ze šíje vyrůstaly hadí ocasy s ostny, s dračí hlavou na konci. Tiskl ho vší silou. Kerberos se dusil a v poslední chvíli prosil o milost, takže Héraklés ho pustil a vzal ho s sebou na zpáteční cestu. Byla dlouhá a namáhavá, když však dorazili až do Mykén, král Eurystheus s očima plnýma hrůzy padl na kolena a prosil Hérakla, ať obludu rychle odvede zpět.

a) Vchod do podsvětí
b) Nalezení psa Kerbera
c) Odnesení psa Kerbera

d) Zahnání stymfálských ptáků

Byli to velcí ptáci jako jeřábi nebo ibisové, ale měli mosazné zobáky, pařáty a křídla. Jsou zasvěcení bohu války Areovi. Žili nad stymfálskou bažinou, ve velkých hejnech vzlétali do vzduchu a zabíjeli lidi a zvířata tím, že nechali padat mosazné peří, a zároveň vylučovali jedovatý trus, který ničil porosty. Když Héraklés přišel plnit úkol, viděl, že z bažiny zaútočit nelze, protože člověka neunese a člun se na ni nedá spustit. Pomohla mu Athéna – dala mu kovová chrastítka a Héraklés stál na výběžku hory nebo vysoko na stromě a dělal tak hrozný hluk, že ptáci šílení hrůzou odlétali do dálek až k Černému moři.

Po splnění Héraklových zkoušek nás čekal oběd, polední klid a výtvarná činnost. Vyráběli jsme náramky, amfory, keramiku a vlastní deskovou hru.

THÉSEOVA CESTA DO ATHÉN

Brzy po Théseově narození musel jeho otec Aigeus odplout do Athén, kam ho volaly královské povinnosti a tak ho vychovával děd Pittheus, který ho naučil královskému vystupování, válečnickému umění, zápasu. Když dospěl do věku šestnácti let, dovedla ho matka k velkému balvanu, poradila mu, ať ho odvalí a Théseus pod ním našel ukrytý meč a střevíce. Ty mu zanechal ukryté Aigeus do doby než Théseus bude dospělý a silný a podle těchto věcí věděl, že svého syna pozná. Théseus se vydal do Athén, kde měl být následníkem trůnu. Cestou se nevyhýbal dobrodružství ani soubojům, chtěl si hrdinskými činy vydobýt slávu. Místo krátké plavby zvolil cestu po souši. Brzy dostal příležitost.

Nejprve narazil na chromého obra Periféta, proslulého lupiče, který zabíjel pocestné železným kyjem. Théseus nezaváhal, kyj mu vytrhl a zabil ho. Další ukrutný lupič Kerkyón byl postrachem v kraji kolem Eleusíny, každého nutil k zápasu lukem na život a na smrt. Souboj s Théseem nepřežil. Na Isthmu mu vstoupil do cesty další lupič — Sínis, který přivazoval pocestné k vrcholkům ohnutých stromů, pak stromy uvolnil a oběť byla roztrhána. Théseus s ním zápasil, přemohl ho a potrestal ho jeho vlastním způsobem. Dále se Théseus setkal s lupičem Prokrústem, který si též říkal Damastés. Ten všechny zval do svého příbytku, kde měl dvě postele — jednu hodně dlouhou, druhou hodně krátkou. Když si pocestný lehl na krátkou, vše přečnívající mu usekl; když na dlouhou, do délky lože mu natahoval kosti až k okraji. Théseus Prokrústa (což znamená „Napínač“) povalil na krátké lůžko a svázal ho.

Poslední Théseovo setkání na cestě do Athén bylo s Poseidonem. Aby Théseovi dovolil přejít přes most, nakázal mu postavil loď. Théseus úkol splnil a Poseidon ho za to odměnil.

Když se slávou vstoupil do Athén, našel město ve smutku — krétský král Mínós právě poslal pro krutou daň: sedm dívek a sedm mladíků, které Athény musely posílat každým devátým rokem na Krétu za to, že před léty na athénských hrách Aigeus zabil Mínóova syna Androgea. Na Krétě byly oběti předhozeny Mínotaurovi, kterého král držel v labyrintu.

Byl to obludný netvor, půl muž, půl býk, kterého porodila Mínóova manželka Pásifaé jako důsledek nevěry s bílým býkem. Athénské oběti měly být posílány až do Mínotaurovy smrti.

Théseus se ihned přihlásil mezi oběti, i proti vůli svého nevlastního otce. Věděl, že musí netvora zabít a zbavit tak Athény kruté a potupné daně. Král Mínós si po připlutí Thésea ihned povšiml a ptal se ho na otce. Odpověděl mu, že je stejně tak božského původu, že tak jako je Mínós synem Dia, je Théseus synem Diova bratra Poseidóna. Mínós na ověření hodil do moře zlatý prsten a s údivem viděl, že během chvíle měl zlatý prsten zpět, podala ho totiž Poseidónova manželka Amfitríta. Ovšem těžší úkol Thésea teprve čekal. K tomu, aby si s ním dobře poradil, mu přispělo to, že Mínóova dcera Ariadna se do něj od prvního okamžiku zamilovala a vydatně mu pomohla. Darovala mu kouzelný meč a klubko nití, které mu dopomůže ke šťastnému návratu. Pak už byla skupina odvedena do labyrintu. Théseus je ponechal blízko vchodu a vydal se dál do nitra labyrintu. Přitom rozvíjel klubko niti cestou klikatými spletitými chodbami. Jak se blížil ke středu, slyšel sílící řev netvora, zem se otřásala. Théseus se obratně vyhýbal ostrým rohům a neohroženě se vrhal do boje. Postupně však chytrým postupem nad obludou získával a nakonec Mínotaura zabil, probodl ho mečem. Přesvědčil se, že je skutečně mrtvý a podle rozmotané niti se rychle vrátil k východu a vyvedl své druhy šťastně ven. Na nic nečekali a zamířili k přístavu, společně s Ariadnou. Spustili na vodu svou loď, ty krétské zneškodnili proražením dna, vytáhli plachty a rychle zmizeli z dohledu.

Leave a Reply


Nadcházející akce

  1. Hvězdy až k Vám: Čtyři sférická promítání o vesmíru

    Září 29 @ 14:00 - 18:00
  2. Sourozenecké vztahy

    Říjen 2 @ 19:15 - 21:15
  3. Jak na finanční gramotnost u dětí

    Říjen 10 @ 18:00 - 20:00
  4. Čteme dětem: O zahradě

    Říjen 11 @ 17:00 - 18:00
  5. Drakiáda

    Říjen 12 @ 15:00 - 17:00